15.8.2022
V neděli večer mi manžel volal, že střílel na srnčí zvěř v lese, ale v momentě výstřelu odskočila. Na nástřelu pár kapek barvy. Vzala jsem fousku Brie a křepeláka Ralpha, pro oba barvářské řemeny. Bylo velmi pravděpodobné, že srnčí je pouze postřelená, proto ještě křepelák, pokud nebude možné střílet.
Odložila jsem Brie a manžel mi ukázal nástřel. Bylo tam pár kapek barvy, nasadila jsem Brie a byla jsem zvědavá jak si poradí. Ověřila si barvu a vydal se za svým nosem a já za ní. Nejdříve udělala kolečko, srna se tam asi trochu po výslřelu motala, následně mě vedla dál do lesa. Asi po 250m se Brie zarazila a ze tmy lesa svítili světla srny, která tam byla zalehlá. Počkala jsem na manžela, který v náročném terénu a ve tmě, byl kus za námi. Než přišel srna se zvedla a odběhla dál. Tak jsem Brie znovu nasadila a opět jsme postupovali cca 150-200m hustějším terénem s čelovkami když Brie opět zarazila a dala na vědomí, že za hradbou houští je opět srna zalehlá. To už jsme vyslali křepeláka, aby srnu strhl, jelikož se v porostu nedalo bezpečně střílet a v blízkosti už byly průmyslové objekty.
Následně nás čekala cesta houšťáky prorostlými ostružiním do prudkého kopce na lesni cestu a po ní zpět k autům. Občas jsme si říkala a doufala, že děláme dostatečný hluk a nevyběhne na nás nějaký divočák jelikož bylo vidět zálehy a jiné pobytov stopy po divokých prasatech :-).
Potěšilo mne, že Brie, ač barva byla sem tam kapka nebo otěr, v suchu a horku držela stopu a dovedla nás dvakrát k poraněnému kusu. Nebylo to sice pro ni zakončení jak se patří, ale jelikož se ještě chystá na zkoušky, nemohla jsem ji nechat aby si sama srnčí strhla. Toho si při našem štěstí na nacházení, právě díky psům v revíru, poraněných kusů od srážky s auty či jinak zraněných ještě bude mít možnost zažít.
